Člověk stále žije podle (nepochopeného) hesla: "Podmaňte si Zemi..." Tato fráze z Bible je opakovaně chybná brána jako autorita k přírodě a životnímu prostředí, stejně jako zvířata, hanebně zneužívaná bez smyslu a důvodu. Člověk už sám sebe nechápe jako součást přírody, ale cítí se být silnější a přetváří ji podle svých představ, nebo s ní bojuje - jako původce katastrof, jako jsou bouře, povodně,... Člověk vidí jen jediný smysl využívání přírody k uspokojení jeho požadavků; pro materiální blahobyt. Přírodní národy, jako jsou Severoameričtí indiáni, s Ní zacházejí jinak: dostávají od Ní obrovské znalosti, používají je přiměřeně, vždy v rozsahu, v jakém to vyžadují jejich bezprostřední požadavky. Vždy děkují za to, co berou a věnují Jí protihodnotu. Věnují pozornost hodnotám přírody a vidí v ní Matku, která nás udržuje naživu. Co "Civilizovaní" dobyvatelé vnímají jako divošské, je mnohokrát právě tím moudrým a přiměřeným zacházením s Božím stvořením. I pro Esejce byla příroda Matkou, která se starala o všechny pozemské požadavky; Nebyla to síla, která ničí a musí být pokořena. Jednota přírody a člověka byla zásadní princip poznání za života Esejců. Umožnilo jim to v souladu se zákony přírody dosáhnout velkých výhod. Mír – harmonie s přírodou a životním prostředím znamená, že jsme si vědomi, že jsme Boží stvoření spolu s přírodou a zvířaty, nic víc a nic míň. Učíme se rozpoznávat Boha také v přírodě, která je dokonalá. Učíme se pečovat o přírodu a její ochranu. Učíme se odsouvat naše egoistické zájmy do pozadí, a podle toho řídíme své činy.