Může skutečně existovat něco takového, jako mír mezi náboženstvími? Lidé byli vždy souzeni pro svou víru, Odsuzovali, bojovali a zabíjeli. A to vše zpravidla ve jménu Boha. Jak je to možné? Všichni jsme děti jednoho Boha, který stvořil člověka, zvířata a přírodu - jak by Bůh řekl: "Uctívat mě, modlit se ke mně a vzývat mně svým vlastním způsobem je jediná správná věc „. My lidé rozhodujeme, jak si představujeme Boha. Každý svým vlastním způsobem. A tak je Bůh zobrazen v různých náboženstvích a jejich individuálním vyjádření v celé jeho celistvosti mnohojakosti a dokonalosti. A miluje nás všechny – bez Výjimky – takové, jací jsme. Jak by pak někdo mohl být lepší než ten druhý? Jak by mohla být jen jeho cesta Uctívat Boha ta správná? Jak tedy může být vedena válka "ve jménu Boha"? Který otec by to považoval za správné, Aby se jeho děti navzájem zabíjely? Dokonce i během hádky o tom, kdo ho miluje správným způsobem? Mír s náboženstvím znamená poznat, že jsme všichni, součástí  jedné lidské rodiny, jsme bratři a sestry. Je to jako v naší vlastní rodině: nemusím u druhého chápat a považovat za dobré to, co dělá, a přesto mohu ho milovat a starat se o něj. Nezávisle na tom, jak si představuje Boha, jak ho volá a jak se k němu modlí. A spolu s ním mohu uctívat našeho Otce, Každý svým vlastním způsobem, každý ve svých vlastních modlitbách. A tak roste porozumění a láska k sobě navzájem, protože všichni Jsme sjednoceni v jednom velkém cíli: navrátit se k našim společnému Otci.

​

"Stejně jako různé proudy, které mají své prameny na různých místech společně vylévají vodu do moře, tak, ó Pane, různé cesty, po kterých lidé chodí, s různými sklony, tak různé jsou, tak klikaté nebo rovné, společně jdou k tobě."

​

 - z Indie –